Hapala-hahaha íííííhahááááááááááááá

29. prosince 2010 v 23:10 |  Urgon
V pondělí vzal trenér mě se Zu, Klárku s Calibrou a sám sebe s Roccoušem na vyjížďku do terénu.
Jo, byla pohoda. Zu si mě hlídala, poctivě občas chválila slovně a pohlazením a užívala si krásy okolí.... To víte, zasněžená krajina a rudé slunce-učiněná romantika:-)
Jenže pak přeslechla trenéra, jak upozorňoval, že jsme na místě, kde se koně plaší (tady mám na kontě už pár spadlých jezdců i já, ííííhaháááááááááááá).
Šli jsme jako poslušní koníčci vedle sebe, když Calibra uskočila a vyběhla do boku. No uznejte-byl bych blbej, kdybych ji nenapodobil!
Jenže překvapivě mi stačilo jen uskočit a má drahá jezdkyně se odporoučela k zemi. Překvapilo mě to -  je tomu už dávno, co ze mě spadla..... (Pak teda přiznala, ale jen mým uším, že tenhle rok se z jedný kobyly nalítala docela dost. )
Nahlas nadávala na to, že setrvačnost je pěkně zákeřná mrcha a já že jsem mazánek. Prý jen doufá, že trenér mě kvůli její blbosti nezačne vyvazovat (a budiž jí uznáno, že vyvazování koní nesnáší z celého srdce, říká : ,,Jezdec umí i bez toho. A pokud ne, ať si koupí něco klidnějšího a příliš živého koně přenechá zkušenějšímu.").
Pád přežila ve zdraví, jen ,,se zmrzlou prdelí", jak oznamovala, protože se jí ve sněhu promočily kalhoty a my se pomalu vrátili zase domů.
Pak mě Zu nacpala mrkví (cccc, stejně si nešplhne!) a odporoučela se domů.
krajina na Komárně
Tohle je krajina příjezdové cesty na naši jízdárnu, vyfotila ji Zuzy mamka.
 

Vendy a Flee odešly...

5. října 2010 v 18:15

Zdravím vás!
Po odmlce zase píšu, bohužel, moc pozitivní článek to ale není....
Jak víte, můj život se teď hodně motal kolem dvou fjordských kobylek, u kterých jsem trávila veškerý volný čas... Jenže co čert nechtěl, přišla jsem o ně.....
Ředitel Zoo, kam jsem za nimi jezdila, se konečně dočkal svého snu-zbavil se jich.... Ale abych začala od začátku.....
Když jsem byla menší, postupně se jistý muž vybudoval vlastní Zoo. Měl tam různé ptáky, dikobraze, lamy.... A tuto zoo rozvíjel, teď je, řekla bych, na slušné úrovni.
Vždycky jsem si myslela, že člověk, který vybuduje Zoo, hoří ke zvířatům neobyčejně silnou láskou. Tento názor jsem si držela ještě do letošního jara....
Začala jsem tam jezdit k těmto kobylkám a dávat je dohromady po psychické i fyzické stránce. Byla to práce, která mě naplňovala a bavila, vlastně ani ne tolik práce jako zábava.....
Postupně jsem se spřátelovala s lidmi, kteří v této zoo pracovali a byli ke mně pokaždé moc milí, za což jsem byla nesmírně ráda....
Jenže pak se to začalo pomalu zvrtávat.
Návštěvníci zoo si kupovali žrádlo pro zvířata a krmili i kobyly, které však postupně začaly kousat. Časem už k cizím lidem byly vyloženě zákeřné mrchy, protože věděly, že si to můžou dovolit. Já s nimi problém neměla, když kously, dostaly po tlamě a byl klid.
Jenže pak se musel lidem zamezit přístup ke kobylám a kupované žrádlo tak mohli cpát jen kozám a prasatům v dětském koutku. Nekupovali ho tedy tolik, logické....
Že ředitel této zoo nesnáší koně, jsem věděla, kdysi ho jeden kousl a já určitou averzi chápu, i to je relativně lidské.
Jenže on usiloval o to, aby koně definitivně zmizeli navzdory tomu, jak ráda je měla jeho žena. O sobě nemluvím, to je jen takový dodatek.
A teď se mu to povedlo. Kobyly jsou pryč a mě zbyly jen oči pro pláč.
Nedávno jsem zjistila, že jeho pes zabil pár morčat. A reakce ředitele?
Že stejně morčata vybije, takže je to jedno. Jenže ten pes mu uhnal i 3 dny staré mládě lamy....
Reakce?
Vždyť je to jedno, byl to samec a ten nemá takovou cenu.
A když milý pejsek (nedávám mu to za vinu, jeho páníček stojí za *****, ne pes) zakousl slepici, reakce byla podobná...
Stejně slepice pozabíjí a dá na zimu do mrazáku....
Shrnutí : Jsem ZHNUSENÁ!
Zhnusená odporným lidským chováním nejen vůči sobě samým, ale i vůči tvářím němým, které si samy nezvolily, že budou chovány v klecích a výbězích. Nikdy by si to tyto tváře dobrovolně ani nezvolily.
Lidé pracující v této zoo jsou slušní k sobě samým i zvířatům, měla jsem s nimi pár debat na toto téma a jsme za jedno......
Tak sem si vylila srdíčko, pokud jste dočetli až sem, děkuji a zárověň smekám.... Jelikož je to jen o tom, jak blboučká holčička ztratila iluze o vlastním druhu.....

A zase ta buzerace....

10. srpna 2010 v 22:08 |  Vendy
Dneska Zu učila jezdit moji paničku, tudíž by se dalo říct, že jsem měla veget, jenže ouha....
Hrozně ji nakrklo, že se flákám (kdo by se neflákal? Snad si nemyslí, že budu vyšlapovat jako její vysněnej andaluskej kůň?? Tůůdle!)
A dále ji pěkně prudilo, že jsem se furt stáčela k ní (panička tvrdí, že ji mám ráda-taková blbost!)
Nakonec vzala do ruky lonžku a začala mi gestikulací vyhrožovat - je fakt příšerně drzá!
Samozřejmě mi výhružky byly kdesi u análního otvoru.
Pak Zu dala paničce za úkol jezdit se mnou po obvodu a sama šla cepovat moji dcerušku Flee. (Haha, konečně jednou jsem nebyla pod jejím ostrým zrakem, ona sice tvrdí, že vidí úplný ho*no, ale zrovna mě vždycky při něčem načape.)
Dcerušku cepovala asi 5 minutek, pak se vrátila. (Prej aby Flee měla výchovu jako zábavu-taková blbost!)
Nakonec se Zu nakrkla (a POZOR! Výjimečně jsem v tom byla nevinně!!!), vzala mě na lonž a panička si na mě musela udělat rozcvičku. Už už jsem se viděla, jak ukusuju tu krásně zelenou travičku, ale ta mrcha zákeřná mi dala otěže tak, že jsem se zarazila pět centimetrů nad trávou a dál ani kousek! (Jednou ji za tohle ukopu!)
A pak jsem musela cválat! Co na tom, že jenom jedno kolečko?! A co je mi po tom, že to je proto, aby panička pochopila, proč se má držet nohama?! Co je mi po tom všem, když se chci jen pást?!
No, alespoň paničce přikázala držet se sedla, aby mi nervala za hubu. Alespoň v tomhle mi to trápení ulehčili!
Ach, život koně je fakt naprd... Chvíli mě po ježdění nechali pást a když pak šla za mnou Zu zase se sedlem, abych ho odnesla do stáje, nechala jsem ji dojít až ke mě, načež jsem zdrhla.
,,Holka, tímhle mě už nenase*eš." Ušklíbla se a já bych si dala kopytem, protože to zase nevyšlo.
Zu jen dala sedlo s klidem na zem a šla ke mě znova. Rezignovala jsem a za to mě nejdřív podrbala. Bylo mi líto, že nemám srst z nějaký kyseliny!
vendy
 


Áááááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!

20. července 2010 v 20:07 |  Vendy
Sadismus, sadismus a nic než sadismus, k tomu jí dopomáhej Bůh! Jo, to je celá Zu.
Dneska na mě cepovala moji paničku a byla pěkně vzteklá, neboť i já jsem byla v ráži (a moje panička, narozdíl od zákeřný mrchy Zu, je hodňoučká paní, u který můžu všechno a i když je na něco zákaz, nemusím ho respektovat) a ta zmije mě na chvíli normálně vyvázala.
Že prej to zkusíme.
Že se nedám, jsem jim dala patřičně najevo oběma. Zu se na mě kupodivu dívala opravdu lítostivě (kolikrát mi vyprávěla o Oceanii a jak ji lidé zkazili) a když poznala, že ani vyvázání mé drahé paničce prostě v jezdecké jistotě nepomůže, okamžitě mi to sundala.
Když jsem zase začala řádit jako patřičný tajfun, dodala : ,,Alespoň jsi chvíli pracovala hřbetem, ty lemro."
Chápete to??? Já a lemra?!
Pak se rozhodla, že se půjdeme projít (kdyby alespoň domů ) a ani tam jsem nesouhlasila s pomalým, klidným klusem. Nakonec jsem tedy chodila vedle Zu pro jistotu na lonži.
,,A můžeš si za to sama!" Nezapomněla dodat při každém mém pohledu utýraného zvířátka.
Nakonec se rozhodla, že si na mě chvíli sedne sama.
Tak to začalo klusem (ani milé Zu jsem nešla podle pravidel a to už tušila, že bude zle) a když jsem si sama naskočila do cvalu, stáhla mě zpátky, řekla mé hodňoučké paničce, že mě jde ještě odcválat a už mě pobídla.
Tak jsem hodila hlavu k zemi a parádně vyhazovala. A Zu asi začínám správně vychovávat, neboť místo uječeného : ,,Ty blázne jeden!" volala vysmátě:  ..Jůůůůůůůůůůůůů!"
Víte, já bych to ráda svedla na sluníčko, ale zase takový vedro nebylo. Už vím! Zu je prostě magor.
A tak, abych jí udělala ještě větší radost, letěla jsem nakonec tryskáčem zprava doleva a ještě k tomu vyhazovala a ona? Zase se tlemila a pak mě doslova šokovala : zastavila mě, nechala vydýchnout a zase pobídla do cvalu!
Chápete to? Jindy mě radši nechala klusat jako idiota, jen aby nemusela se mnou cválat (je to hrozná poserka) a teď mě ještě nutí znova cválat!
,,Jo a zlatíčko, abych nezapomněla, cváláš na špatnou nohu, takže znova!" Gebila se, když jsme zase cválaly a já musela teda znova!
No, shrnu to : Dneska v noci musím vymyslet nějaký nový lotrovinky, aby se Zu se mnou nenudila!
vendy

Odháněč much

15. července 2010 v 21:46 | Urgona |  Vynálezy
Tak jsem vymyslela pro Vendy improvizovaný odháněč much. Zatím nedokonalý, ale snad alespoň trochu pomůže. Je to prostě několikrát přepůlenej špagát a na něm přidělané provázky jako třásně.
Bylo by ideálnější něco těžšího, ale to se zatím domýšlí. Každopádně případné návrhy do komentů :-)))
odháněč much
odháněč much

Matička dostala zabrat

15. července 2010 v 21:39 |  Flee
Ááááá, tak dneska přišla Zu a uvítala nás typicky : ,,Nazdar nádhery, půjdeme se provětrat!"
Což znamená : pasení, běhání, vyhazování, běhání, pasení, vyhazování....
Máma Vendy, chudák, musela nejdřív chodit krokem, pak se přidaly cviky jako půl jízdárny a tak. No a poté byla nucena klusat. A ta koza Zu nebyla moc spokojená.
,,To si děláš ze mě srandu, když je vedro, seš schopná jakž takž jít a teď si tady hraješ na zdechlinu?!"
Honila mamičku ještě chvílu, načež se naprdla a vyjela s mamkou z provizorní jízdárny na louku. A tam se pokusila nacválat. Mamina byla dnes velmi imunní vůči cvalu, takže celý kruh se prostě nekonal. A pak mi ale ty dvě drze odcválaly, zatímco jsem si žrala!
No nebojte, dohnala jsem je rychle :D A abych jim to jen tak nedarovala, brzdila jsem až těsně před nimi (mamička už tuhle moji vylomenu zná a ignoruje, ale Zu vždycky preventivně pohrozí bičíkem a přiznám se, že respekt mám, neboť když ji extrémně doslova a do písmene nase*u, tak to pěkně schytám (se smutným utýraným pohledem zmučeného koně dodávám, že VŽDYCKY A VŠUDE naprosto neprávem :D)
Vaše ,,malá Flee"
www.rymplerova.blog.cz

Tak se jí to povedlo!

15. července 2010 v 10:51 |  Urgon
Zdravím všechny skvělé lidi, co mají rádi koně a pusinku kopytem všem idiotům, co ubližují zvířatům.
Tak a teď ke včerejší středě, kterou by si Zu asi zapsala do deníku červeně a hodně slavnostně by to podtrhala.
Povedlo se jí totiž mě nasedlat a nauzdit! Což je úspěch, neboť když jsem v boxe, dávám jí pořádnýho čouda.
No a trenérovi asi včera sluníčko pořádně připálilo mozek, neboť nás nechal jít dolů na ovál, což je teoreticky jako terén. A byli jsme tam úplně sami!
Zu na mě stále mluvila (haha, asi si myslí, že mě tím uklidní, ale je jasný, že kdyby se mi chtělo /což se ve vedru nechce/, tak ji sklepu jedna dvě) a pěkně jsme si pochodovali, pak i klusali.
No, musím sám uznat, že to bylo lepší, než se jako debil honit do kolečka v tý hnusný prašný jízdárně
jdj

Jak mi Urýsek zachránil kejhák

1. července 2010 v 19:57 |  Deník jezdce
Ááááááno, áááááááno, fakt ten nadpis je pravdivej!
Ve stáji byl Urýsek nezvykle milej, až jsem se sama divila. Pak nás trenér vzal na vyjížďku.
Na louce, kde jsme cválali kousek za trenérem, to bylo nádherný. Ury jel svým pomalým houpavým cvalem a já se vážně příjemně vezla.
Jenže jak jsme jeli, tak dost hnusně klopýtl a my se začali řítit k zemi. Samozřejmě jsem mu přistála na krku a jen čekala, kdy mě políbí tvrdá, sluncem vyprahlá matička země.
Ale Ury se dokázal sebrat. Byl v té poloze před spadnutím a počkal, až naberu rovnováhu a vzpamatuju se. Teprve poté se sám narovnal a zase naskočil do pomalého cvalu. Ani trenér by si ničeho nevšiml, ale raději jsem mu to řekla.... Člověk nikdy neví, náhle začne miláček pajdat a bude to v análním otvoru.
Dále už byla vyjížďka klidná, bez podobných patálií:-)
krkd

No tak si to představte!

28. června 2010 v 20:32 |  Vendy
Nedávno přišla Zu, pěkně prudérní čůza, co by občas zasloužila pár facek., s tím, že půjdeme na vyjížďku. Jenže její představy se kapku lišily od mých-chodit od trsu trávy k dalšímu a co nejvíc se flákat a lehárovat.
A ona? Že prej chodit (no, kdyby chodit! Ona by střídal krok, klus a občas i cval, chápete tu šílenkyni?!)!
Ale jako správná kobyla jsem se nedala a milé Zu (ona totiž nesnáší, když se jí říká celým jménem! :D)
jsem ukázala, zač je toho loket.
Neustále jsem skláněla tlamu k sebemenšímu trsu trávy a ke konci jsem za nadávek typu : ,,Ty kobylo jedna praštěná, já se na to už můžu vys***, člověk se tu s tebou půl roku zahazuje a ty mu to takhle vrátíš…" jsem ji málem z toho sedla fakt sundala (ale nedala se, mrcha jedna zákeřná, ale alespoň se mi povedlo hnout jí se zádama, má je totiž nějaký choulostivý, haha!).
Jenže, představte si, ona mi pak normálně nasekala bičem!!! A že prej si za to můžu sama a pak dodala, že když mám energii stále se přetahovat přes otěže, jistě nebudu mít námitky proti cvalu.
To jsem opravdu neměla, ale zase aby se neřeklo, nejdřív jsem jí třikrát za sebou vyhodila s hlavou u země. Ale jako nějak mi to nevyšlo. Prej : ,,Tak tímhle mě už opravdu nenase*eš!"
Ani nevíte, jak mě zrovna tohle mrzí! A ona se mi ještě ke všemu vysmála!
vendy
Zu vzkazuje, že tyhle fotky nejsou plagiáty, ale vidíte tam odkaz i na její další fotografickou tvorbu. (Potvrzuji, tohle jsem jen a jen já, zabořená v obilí! :D)

Krásné pády z koní

20. června 2010 v 21:17 |  Deník jezdce
Nevěříte, že takové existují?
Ale opravdu jsou ! Ale jde spíš o to, jaké pády člověk považuje za krásné. Může to být pád, kdy člověk prostě spadne do prachu matičky země, vyflusne nechutnej prach a písek, oklepe se, znovu nasedne na koně, který si pomyslí : ,,hmmm, tak to zase nevyšlo" a jede se dál.
A co pád, kdy si člověk fakt pořádně nabije, pomalu ani nemá sílu se zvednout z tvrdé země, ale přijde k němu kůň, foukne do obličeje a tím žádá o prominutí?
Já měla nedávno vážně bezvadný pád, Vendy se mi rozcválala (ano, já  i d i o t  jsem na ní jela, ačkoliv jsem sotva stála na nohou, jak na mě něco lezlo) a totálně se vymkla kontrole. (Teda totálně ne, nehnaly jsme se slepě tryskem bez schopnosti zastavit.) Prostě si nacválala a (tady bych opět vyzdvihla své idiotsko-dementní já) prostě neměla sílu ji zastavit. A najednou milá kobylka uskočila bokem a já přistála v obilí. (Hihi, zemědělci by mě roztrhli jak hada =D ).
Tak měkký a příjemný pád jsem snad ještě nezažila, bylo to jako skočit do peřin:-)
Ano, i tohle považuji za krásný pád.
Jednou mě také Vendy vysypala na cestě a aby se neřeklo, že to odflákla, tak mě ještě podupala. Zvedla jsem se nas*aná do běla, kdy jsem kobyle spílala těmi nejohavnějšími (a nejpravdivějšími) nadávkami, uvažovala, že domů dojdu pěšky a už se na ni opravdu vykálím, ale pak jsem si řekla : nebuď takovej srab-nasedla jsem znova a dojela domů (byť opravdu odporným stylem, neboť Vendy mi tuto kuráž hodlala oplatit dalším vyklopením (haha, nepovedlo se jí to =D ).
No, je spousta dalších krásných pádů. Třeba ty, který člověk alespoň přežije :D

Kam dál